R O M Á N S K É K A T A L Á N S K O
Rozloha Katalánska nedosahuje ani poloviny naší republiky. Průzkum zdejší románské architektury mi ale dává pořádně zabrat a dosud nemám podrobnou představu o celku. Jisté je, že co do kvantity, půjde o několikanásobek českého fondu. Co se kvality týče, zdržím se na tomto místě komentáře a zájemce nechám rolovat galerií, která prezentuje výběr z románských a předrománských kostelů pouze v malé oblasti severovýchodního Katalánska, a to jak na francouzské, tak na španělské straně Pyrenejí.
Počátky křesťanství v Katalánsku souvisí s pozdně římskou tradicí na kterou navázala barbarská kultura Vizigótské říše, která později křesťanství rovněž přijala. Od osmého století docházelo k islamizaci iberského poloostrova Maury, kteří dosáhli i některých galských oblastí za Pyrenejemi, včetně celého pozdějšího Katalánska. Nositeli křesťanství se v této době stali mozárabové, kteří vyšli z vizigótské tradice a muslimy byli tolerováni. Od konce 8. století dobývají některé severošpanělské oblasti plně christianizovaní Frankové a v 9. století vzniká barcelonské hrabství. To se zcela osamostatnilo až v polovině 10. století po zániku Córdobského chalífátu. Ve 12. století došlo ke spojení Barcelony s aragonským královstvím v jehož rámci došlo ke vzniku svébytného katalánského knížectví.
ARLES-SUR-TECH
V místě starých římských lázní bylo koncem 8. století založeno jedno z nejstarších opatství v Katalánsku a již v 9. století za opata Sunifreda přesunuto na dnešní místo. Na neorientované trojlodní bazilice vysvěcené roku 1046 je zajímavé zejména východní průčelí s uměleckými prvky datovanými do 11. století. V přilehlé zdi je pak zazděn raně křesťanský sarkofág ze 4. století. Z 11. století rovněž pocházejí čtverhranné obranné věže.
ARS
Dominantou horské vesnice je kromě křehkých pozůstatků hradu také kostel Sant Martí v těsném obležení kamenných obydlí. Kostel z 11. století na netradičním lichoběžném půdorysu s několika přístavky a otevřenou předsíní je věnčen působivou okrouhlou věží, která je v Katalánsku podobně vzácná jako u nás.
BEGET
Pokud bych měl na základě svých chabých zkušeností vybrat nejkrásnější vesnici v Katalánsku, volil bych nepochybně Beget na dně hlubokého horského údolí. Zdejší lombardský kostel San Cristóbal se zvonicí kouzlo místa jen podtrhává. Ve svém nitru navíc skrývá cennou řezbu Vítězného Krista, která pochází z druhé poloviny 12. století.
BESALÚ
Jedinečné historické město nabízí hned několik románských památek. Kromě benediktinského kláštera v centru města je to především pevnostní románský most z 12. století přes řeku Fluviá, torzo kostela augustiniánů, špitál nebo farní kostel Sant Vincenc, z kteréhož pochází prezentovaná fotografie.
BESALÚ
O chlup větší pozornost věnuji klášternímu kostelu Sant Pere, který založil roku 977 hrabě Miró z Besalú. Vysvěcen byl už roku 1003 a do dnešní podoby přestavěn ve 12. století. Je zároveň jediným pozůstatkem kláštera, který byl odstraněn v 18. a 19. století. Jde o trojlodní baziliku s transeptem, která je na východě uzavřena mohutnou apsidou s unikátním ambulatóriem, přičemž apsidy krátkého transeptu se projevují pouze nikou v síle zdiva.
BOADA
Jeden z nejstarších kostelů v Katalánsku je možná už vizigótského původu. První stavební fázi odpovídá čtverhranný závěr s lodí, včetně triumfálního oblouku, jehož zakřivení odpovídá klenbě v presbyteriu. Ve výzdobě interiérů bylo užito ojedinělých reliéfů vlčích zubů. V 10. století byla loď kostela rozšířena a od původní oddělena novým obloukem mozarabického tvarosloví.
BROUILLA
Nebýt vstupního portálu, byl by kostel Panny Marie pouhým venkovským kostelíkem. Ostře kontrastní těleso portálu z barevného ceretského mramoru mírně předstupuje před strohý valounový líc. Vchod je lemován sloupy s hlavicemi zobrazující lvy a gryfy, prut archivolty je zdobený pletencem, tympanon je hladký.
CAMPRODON
Byť se to dnes možná nezdá, patřil zdejší monastýr k nejstarším a nejmocnějším v regionu. První kostel je doložen již v roce 904, avšak v polovině 10. století zřídil Guifré II. z Besalú v jeho místě nový klášter. V roce 1078 byl tento sloučen s clunyjským klášterem Moissac a v polovině 12. století významně přestavěn. Po ničivém zemětřesení z roku 1428 nebyl obnoven.
CARDONA
K nejcennějším ukázkám románského stavitelství v Katalánsku patří i klášterní kostel Sant Vincenc z počátku 11. století. Byl stavěn lombardskými mistry a vysvěcen v roce 1040. Benediktinský klášter byl spojen s hradem pánů z Cardony, kterým uvnitř kostela sloužila západní empora. Kostel byl rovněž vybaven trojlodní halovou kryptou. V 16. století byl celý komplex přestavěn na pevnost a bývalý kostel přepatrován na kasárna.
CASELLES
K nejznámějším z nepočetných památek Andorry patří precizně upravený a hojně fotografovaný kostel Sant Joan. Nachází se v těsném sousedství jediné hlavní silnice malého knížectví a láká k zastavení nejen širokým parkovištěm.
CERVIA DE TER
Monastýr Santa Maria byl založen roku 1053. Ústřední stavbou je trojlodní bazilika, jejíž zvláštností je výrazně převýšená hlavní loď. Valená klenba lodi je podepřena jediným pasem, který odpovídá výšce transeptu. K bazilice přiléhá z větší části zrekonstruovaný ambit.
CORNEILLA-DE-CONFLENT
Kostel Panny Marie je doložen od počátku 11. století. V roce 1097 se stal součástí opevněného kláštera augustiniánů. Jde o velmi precizní příklad románského stavitelství, kde vedle tympanonu s trůnící madonou vynikají ústupkové špalety oken apsidy lemované zubořezem.
ELNE
Součástí biskupské katedrály byla krypta, která v roce 1742 ustoupila novému baldachýnu. Mimořádně bohatá křížová chodba je mírně kosodélného půdorysu a ke katedrále přiléhá od severu. Nejstarší jižní část pochází z pozdního 12. století a najdeme zde scény jako „Quo Vadis“ nebo „Stvoření člověka“, nejmladší z chodeb na východě byla dokončena počátkem 14. století.
ENGOLASTERS
V sanktuáriu Meritxel jsou vystaveny modely nejstarších kostelů v Andoře. Románských kostelů tu najdeme asi 12. Přestože patří Sant Miquel d´Engolasters k nejmenším je díky subtilní zvonici pohledově velmi přitažlivý. Nadto je odtud nádherný výhled do hlubokého údolí s hlavním městem.
ESPIRA-DE-L´AGLY
Kostel bývalého augustiniánského kláštera překvapí svou velikostí i výškou mohutné západní věže. Je vystavěn pečlivou kvádříkovou technikou s použitím dvou barevných odstínů. Pravidelně prokládaná je zejména jednolitá severní stěna. Naproti tomu je jižní strana prolomena několika okenními otvory, včetně dvou vstupních portálů. Na této straně je kromě řady uměleckých detailů patrna také celá řada šrámů i stavebních fází.
GIRONA
Za římskými hradbami starověkého iberského města je ukryta řada památek románského umění. Kromě části biskupské katedrály s románskou tapiserií Stvoření je to zejména budova arabských lázní nebo kláštery Sant Pere de Galligantas a Sant Daniel na předměstí. Patří sem i původně tetrakonchální centrála Sant Nicolau z 12. století, která je jedinou svého druhu v Katalánsku.
GIRONA
Do roku 1362 se benediktinský klášter Sant Pere de Galligantas nacházel před městskými hradbami. Založen byl roku 992 a dnešní podobu získal během 12. století. Umělecky hodnotné je zejména provedení hlavic sloupů v lodi kostela i celková výprava klášterních ambitů ze 2. poloviny 12. století. Typicky katalánský projev románského slohu svými motivy nápadně připomíná ambity gironské katedrály i křížovou chodbu kláštera Sant Cugat del Vallés. Oktagonální zvonice je naopak stavěna podle lombardských vzorů.
JONQUERES
Od záměru přenocovat mě toho podzimního večera odradil štěkot psa i houpající se lucerna na zápraží. Na někdejší převorství cisterciáckého kláštera Santa Maria de Vallbona jsem se proto vrátil až s východem slunce a hlídacího psa jsem tentokrát zaskočil nepřipraveného. Nakonec se ukázalo, že to byl docela mazel.
LA SEU D´URGELL
Na počátku 12. století vyrostl pod vlivem italských mistrů pozoruhodný komplex biskupské katedrály. Trojlodní bazilika Santa Maria nezapře svůj pevnostní charakter. Ramena transeptu ukončují mohutné věže, další věže nacházíme v nárožích západního průčelí. Má pět apsid, přičemž čtyři apsidy z transeptu jsou pouhými nikami v síle zdiva. Umělecky cenná je rovněž sochařská výzdoba ať už jde o hlavice ambitu nebo fasádu západního průčelí s pitoreskní kampanilou.
LILLET
Někdy v budoucnu bych rád prezentoval galerii o rotundách, karnerech i jiných kruhových kostelech. V současnosti sbírám data po střední Evropě a mé znalosti vzdálenějších končin jsou velmi omezené. Bude ale nejspíš platné, že jde o slohový projev východního a zejména raného křesťanství. Kruhové kostely se objevují i v Katalánsku. Jediná rotunda, kterou jsem osobně navštívil, se nachází ve svahu nad klášterem Santa Maria de Lillet a pochází z přelomu 11. a 12. století.
LLANARS
Kostel sv. Štěpána byl vysvěcen v roce 1168 za účasti biskupa z Girony. Jednolodní stavba s valenou klenbou je zdobena pouze na apsidě a jižní straně. Severní strana je prostá a bez okenních otvorů. Kostel je přístupný skrze zvonici západním portálem, jehož archivolta je zdobena šroubovicí a pásem s puklicemi.
LLEDÓ
Významnou památkou románského umění je trojlodní bazilika Santa Maria z 12. století. Umělecky nejcennější je zejména západní průčelí, konkrétně jemně dekorovaná šestistupňová archivolta ústupkového portálu, která se opírá o sloupy s korintskými hlavicemi.
LLEIDA
Původní vizigótská katedrála byla po islámském dobytí Hispánie nahrazena v roce 832 mešitou. Zpět do křesťanských rukou se Lleida dostala až roku 1149. V roce 1203 byla zahájena výstavba románského chrámu. Prvním architektem byl Pere de Coma.
MARCEVOL
Zvolený obrázek nabízí pohled rovnou na dvě neobyčejné památky. Na sluncem zalitý předrománský kostel Nostra Senyora v pozadí a na poněkud mladší převorství z 12. století v popředí. To bylo vystavěno rytířským řádem strážců Božího hrobu, který v Jeruzalémě ustanovil Godfrey z Bouillonu roku 1099. Loď kostela byla osvětlena pouze východními okny a okny v západním průčelí, které bylo završeno atikou s otvory pro sedmero původních zvonů.
MONTGRONY
Sanktuárium Santa Maria se nachází v lůžku uprostřed kolmé skalnaté stěny v masivu Serra de Sant Pere. Od poutnického domu k ní vede římsa se stoupajícím schodištěm, které dále pokračuje na planinu s prastarým kostelem Sant Pere dokumentovaným již v roce 899.
MONTMAJOR
Dlouhou serpentinovou cestou dosáhneme samoty s románským kostelem sv. Šebestíána. Šlo o příslušenství kláštera Sant Cugat a poprvé je doložen k roku 1065. Interiér kostela s legendami ze života patrona vymaloval v roce 1956 Antoni Vila Arrufat.
OLIUS
Sant Esteve byl vysvěcen v roce 1079. Jednolodní kostel je zaklenut valenou klenbou a po obvodu rytmizován slepou arkádou a pilíři na které dosedají půlkruhové klenební pasy. Vyvýšený chór je zakončený apsidou a vybaven trojlodní kryptou o šesti sloupech. Centrální vstup do krypty není původní a byl proražen až v 17. století. V sousedství kostela se nachází unikátní secesní hřbitov podle návrhu Bernardí Martorella, Gaudího žáka.
PALAU-SAVERDERA
Kostel zasvěcený svatému Janu Křtiteli pochází z jedenáctého století. Jde o střídmou trojlodní baziliku lombardského tvarosloví zakončenou třemi apsidami. Zajímavým vnějším stavebním prvkem je slepá arkáda, která lemuje konchu střední apsidy.
PALERA
Perro peligroso střeží baziliku Sant Sepulcre z 11. století. Přestože je zvíře na řetězu, velmi dobře ví, jaké jsou jeho prostorové možnosti. Klidně vás nechá obdivovat architektonický skvost, ale chraň Bůh, jak narušíte jeho teritorium, startuje rychle, zuřivě a zběsile.
PERPIGNAN
Nejstarší kostel Perpignanu se krčí ve stínu katedrály. Pochází z 10. století, byl několikrát rozšiřován a ve 13. století se proměnil na baziliku se třemi vyváženými loděmi. Pozoruhodný je zejména pozdně románský jižní portál od Roussillonského mistra Ramona Bianya, jehož ústředním námětem je trůnící Kristus.
RIPOLL
Benediktinský klášter Ripoll z 2. poloviny 9. století byl významným duchovním bodem a centrem vzdělanosti v Katalánsku a rovněž i pohřebištěm mocných hrabat z Barcelony a Besalú. Založen byl Guifredem I. zvaným Chlupatý a slavnostně vysvěcen roku 888. Ripoll byl zřizovatelem slavných klášterů Montserrat nebo Sant Martin du Canigou a svou současnou podobu postupně získával od počátku 11. století. Vznikla pozoruhodná pětilodní bazilika se sedmi apsidami, žel dochovaná v nepříliš autentickém stavu z konce 19. století. Slohovou čistotu si tak lépe vychutnáme v lichoběžné etážové kvadratuře se zdobnými hlavicemi sloupů od 12. do 16. století v počtu více než 250 kusů.
Pozoruhodným projevem románského umění v Katalánsku je mohutný západní portál baziliky Santa Maria. Frontální část je rozdělena do sedmi horizontálních pásů, kde kromě trůnícího Krista se symboly evangelistů v horní části spatřujeme také adorující anděly a figury starších Izraelitů. Střední část zaujímají scény Davida a Šalamouna vlevo a Mojžíše vpravo. V dolní části pak nacházíme mýtická zvířata ztotožněná s vizemi proroka Daniela.
RIUNOGUERS
Dlouhá a klikatá cesta vede k vesnici poblíž pasu Panissars. Uprostřed několika málo domů zde nalezneme prastarý předrománský kostel Sant-Miquel s chrakteristickou architekturou 9. a 10. století.
SAHORRE
Nevyužívaný jednolodní kostel sv. Štěpána nad obcí Sahorre je příkladem běžného venkovského kostela. Jeho zajímavostí je nanejvýš přítomnost zvonice, která byla přistavěna k severní straně, obvykle využívané spíše u klášterních staveb.
SAINT-ANDRÉ-DE-SORÉDE
Farní kostel je jediným pozůstatkem bývalého kláštera založeného už v osmém století. Na samém sklonku dne bylo těžké se narychlo ve stavbě zorientovat, natož zaměřit konkrétní detaily. Přesto pozornosti neuniklo zejména nadpražím vstupního portálu, který nápadně připomíná překlad ze sousedního kláštera Saint-Génis-des-Fontaines. Pochází z 11. století a jeho hlavním námětem je žehnající Kristus v majestátu.
SAINT-GÉNIS-DES-FONTAINES
Překlad z bílého mramoru je nápisem datován do let 1019-1020. Zobrazuje Krista v mandorle nesené dvěma archanděly. Výjev je doprovázen třemi postavami v arkádách po obou stranách. Až z pokročilého 13. století pochází hlavice ambitů. Mezi motivy se objevuje i řada zvířat. Kromě, pstruha, sovy nebo krysy, také želva.
SAINT-MARTIN-DE-FENOLLAR
V první polovině 12. století byl vymalován závěr malého předrománského kostela, který je písemnými prameny doložen už roku 844. Fesky znázorňují příběh Vtělení, přičemž na vybraném detailu spatřujeme Pannu Marii v očekávání. Ustřední postavou valené klenby je Vítězný Kristus obklopený tetramorfem a řadami čtyřiadvaceti Starších. Impozantní dílo je domácí tvorbou, jen málo ovlivněné italsko-byzantským „velkým stylem“.
SAINT-MARTIN-DU-CANIGOU
Horský klášter byl sice obnoven až počátkem 20. století, přesto se zde v pozoruhodné kondici zachoval dvouetážový kostel z počátku 11. století. V roce 1009 byl vysvěcen východní závěr, jehož klenba dosahuje výšky pouze okolo třech metrů. Bezprostředně poté bylo v letech 1010-20 zamýšlené trojlodí rozšířeno a vystavěn horní kostel, přičemž pilíře spodní části byly ze statických důvodů rozšířeny. Fantastické pohledy i možnost účastnit se mše ve zdejší smíšené komunitě patří nepochybně k mým nejsilnějším vzpomínkám.
SAINT-MICHEL-DE-CUXA
Starobylý klášter byl založen již v roce 879 a jeho pozůstatky dnes patří k nejlepším ukázkám románského a především předrománského stavitelství v regionu. Jde především o charakteristické byzantinské oblouky datované do poloviny 10. století, ale i o kryptu z 11. století nebo pozůstatky tribuny a ambitů z 12. století. Z původních sedmi apsid je dodnes pět dochováno a stát zůstala i jedna ze dvou lombardských zvonic na mohutném jehlanovitém podstavci.
SANT BENET DE BAGES
Bývalý benediktinský klášter byl na počátku 21. století rekonstruován. Moderní materiály zde viditelně doplňují starobylou architekturu a celý prázdný prostor je prezentován především pomocí promyšleného nasvícení. Vyniká tak hmotná architektura se strohými detaily a především pozůstatky vnitřní výmalby.
Klášter byl založen okolo roku 960 a první opat Abbó je poprvé zmiňován v roce 967. V roce 972 byl vysvěcen kostel za účasti několika biskupů i rodiny zakladatele. Nový konvent byl pod ochranou papeže a z počátku zde byla uložena relikvie sv. Valentýna. V letech 1045-1074 byl opatem Miró, bratr Ramona Berenguera I.
SANT CUGAT DEL RACÓ
Jeden z nejstarších venkovských kostelů v Katalánsku je zároveň velkým architektonickým unikátem. Stavba na půdorysu řeckého kříže byla vybavena trojicí apsid. Centrála byla pomocí tromp završena kopulí nad křížením obou lodí. Strohému interíéru s původním oltářem kontrastuje venkovní plášť odkazující k lombardskému stavitelství. Ten je na většině obvodu zdoben obloučkovým vlysem a dělen lisénami, obvod kupole pak slepou arkádou. Vstupní portál pochází ze 16. století. Mladší je i přístavba sakristie, díky které zanikla jižní apsida.
SANT JAUME DE FRONTANYÁ
Obyvatelé jedné z nejmenších katalánských vesnic nejsou ve Španělsku šťastni. Příliš šťastně nepůsobí ani zdejší chátrající kostel, který spolu se hřbitovem zbyl jako jediný svědek někdejšího kláštera Augustiniánů. Jde o stavbu velkolepou, poprvé vysvěcenou již v roce 905, s unikátní kupolí na půdorysu dvanáctiúhelníku.
SANT JOAN DE LES ABADESSES
Jedinečný půdorys klášterního kostela je natolik unikátní, že se mi ho v krátkém odstavci jistě nepodaří představitelně popsat. Přestože je jednolodní chrám postaven na půdorysu řeckého kříže, není v žádném případě hmotově vyvážen. Těžiště stavby je taženo k východnímu rameni, které se však projevuje pouze mohutnými sloupy uvnitř širokého polygonálního chóru, který je navíc rozšířen o trojlist apsid. Další dvě apsidy (na každé straně jedna) otvírají východní stěny transeptu. Centrální z apsid je pak promyšleně členěná dvěma pásy vnitřních i vnějších arkád se zdobnými hlavicemi, někdy i sdružených sloupů. Mimořádná architektura je prakticky bez analogií.
SANT JUAN LES FONTS
Monastýr Sant Joan byl založen koncem 11. století a v roce 1117 byl vysvěcen. Po letech prosperity byl roku 1424 podřízen klášteru v Besalú a roku 1592 klášteru Camprodon. Zachovala se trojlodní bazilika se třemi apsidami, přičemž jižní byla odstraněna v souvislosti se stavbou sakristie v 18. století.
Hrotitou klenbu lodi nese šest sloupů, jejichž polohu na vnějším plášti připomínají široké pilastry. Podstřešní římsy hlavní i bočních lodí jsou zdobeny zubořezem a neseny drobnými konzolami. Apsidy jsou pak doplněny o obloučkový vlys, přičemž hlavní apsida je dále rytmizována slepou arkádou na polosloupech s korintskými hlavicemi. Podobné hlavice na sloupech s oblým prutem rovněž lemují okno v ose lodi. Boční štěrbinová okna v klenutí arkády jsou oproti tomu lemována zubořezem. V interiéru kostela najdeme románskou křtitelnici s motivy smrti Jana Křtitele.
SANT LLORENÇ DEL MUNT
K bývalému benediktinském klášteru na vrcholu La Mola v horském masivu Sant Llorenç del Munt nelze přijet automobilem. Přestože chybí jakákoliv sjízdná cesta, čeká na početné návštěvníky malá expozice i s občerstvením. Tisíc let starý kostel byl sice od konce 19. století obnovován, přesto patří k ukázkovým příkladům domácí románské architektury.
SANT MIQUEL DE FLUVIA
Výtvarně velkolepě pojatý klášter benediktinu ze Sant Miquel de Cuixa byl vysvěcen už v roce 1066. Doposud rovněž stojí mohutná hranolová zvonice lombardského typu, nápadně podobná právě zvonici z Cuixa. Pravděpodobně během občanské války v letech 1462-1472 byl klášter opevněn. Samotný kostel byl tehdy navýšen o ochoz s cimbuřím a hlavní apsida posloužila jako flankovací bašta.
SANT PERE DE CASSERRES
Benediktinský klášter byl založen na počátku 11. století a první opat Eicfred je poprvé zmiňován v roce 1010. Klášterní kostel sv. Petra byl vysvěcen v roce 1053. Navštěvované místo je přitažlivé nejen pro svou odlehlost, ale i pro strmou polohu nad přehradou Sau.
SANT PERE DE RODES
Zlatý věk kláštera začal v desátem století, kdy od svých donátorů získal rozsáhlé pozemky a obdržel privilegia jak od papeže, tak od franckého krále. Vrcholu opatsví dosáhlo ve 12. a 13. století, kdy bylo významným duchovním, politickým i ekonomickým centem, o čemž svědčí zejména uspořádání architektury velké umělecké hodnoty. Jmenujme alespoň zcela originální sloupovou výzdobu kostela, dvouetážové ambity nebo monumentální západní portál z dílny mistra z Cabestany.
SANT QUIRZE DE COLERA
Odlehlý klášter v prehistorické krajině patří k mým nejoblíbenějším místům v Katalánsku. Pramen vody vyvěrající z kořenů památného stromu svědčí o životě, který dnes kromě renovovaných zbytků kláštera připomíná jen sezónní usedlost s pohostinstvím. Klášter z přelomu 8. a 9. století získal svou podobu až ve 12. století, kdy byl gironským biskupem Berenguerem v roce 1123 vysvěcen. V té době je také poprvé připomínán kostel Panny Marie, dodnes stojící na cestě v předklášteří.
SANT SERNI DE TAVÉRNOLES
O nejstarších dějinách kláštera vypráví legendy. Jistě existoval v 8. století a v 10. a 11. století zažíval vrchol. Další staletí byla ve znamení úpadku, a proto se do dnešních dnů mnoho nezachovalo. Přesto má dochované torzo mimořádnou hodnotu. Jde o západní závěr trojlodní karolínské baziliky se třemi apsidami, resp. centrální apsidu se třemi malými apsidami a transeptem s apsidami na obou koncích.
SANTA COLOMA
Chloubou mezi andorskými kostely je nepochybně předrománský kostel v Santa Coloma. Je zdoben štíhlou okrouhlou zvonící stavěnou podle lombardských předloh. Uvnitř kostela se dochovaly zbytky polychromie a na plášti věže nenápadná lidská tvář.
SANTA CREU DE RODES
Poblíž slavného benediktinského kláštera Sant Pere de Rodes se dochoval pěkný předrománský kostel Santa Creu. Neobyčejná stavba na hraně svahu Serra de Rodes je obklopena rozvalinami středověké vesnice téhož jména, jejíž archeologický výkum v době mé návštěvy stále probíhal.
SANTA MARIA DE L´ESTANY
Klášter augustiniánů kanovníků byl založen roku 1080 a kostel vysvěcen roku 1133. V roce 1448 postihlo kraj ničivé zemětřesení. Kupole nad křížením se zvonicí pochází právě z doby po tomto neštěstí. Apsidy transeptu jsou pak rekonstrukcí z roku 1960. Nepochybně nejcennější částí kláštera je kvadratura stavěná v několika etapách za účasti více mistrů od poloviny 12. století. Špičkově provedené hlavice sdružených sloupků arkády s řadou nejen biblických námětů lze jednoznačně doporučit k pozornosti.
SANTA MARIA DEL VILAR
V roce 1083 založila komunita augustiniánů převorství Santa Maria del Vilar. V soukromém objektu je zřízeno malé muzeum a velkým lákadlem jsou zejména románské fresky v apsidě a nad vítězným obloukem. Dlouhá staletí byly ukryty pod vrstvami mladších omítek, a proto dnes udivují nejen náměty (např. pávi), ale i sytostí barev.
SERRABONA
Nevelké převorství Santa Maria ukrýté vysoko v horách není neznámé. Přední místo v dějinách umění získalo nejen za svou autentickou podobu z 11. století, ale především za precizně ztvárněný detail kamenických článků. Pozoruhodná tribuna o šesti klenebních polích je vystavěna z místního růžového mramoru. Ze stejného materiálu jsou pak vyhotoveny i bohatě zdobené hlavice sloupů ambitu či vstupního portálu. Barva kamene je pak v ostrém kontrastu s šedozeleným čedičem, ze kterého byl klášter vystavěn.
SERRATEIX
Samotné místo je doloženo už v roce 941. V roce 977 byl vysvěcen zdejší kostel a následovaly tři století klášterní prosperity, kdy byl původní kostel opět přestavěn a v roce 1126 znovu vysvěcen. Z původního románského konventu se dochoval pouze kostel Panny Marie s mohutnou střední apsidou, zbytek je dílem klasicismu.
SOLSONA
Gotická katedrála v Solsoně byla založena koncem 13. století a dokončena v 16. věku. Vystavěna byla na místě původního románského kostela, ze kterého se dodnes dochoval závěr se třemi apsidami, přičemž střední z nich byla využita jako sakristie. Z původních konstrukcí se rovněž dochovala kampanila, kvadratura nebo refektář. V jedné z bočních kaplí katedrály lze rovněž obdivovat skvostnou sochu Panny Marie, mistrovské dílo 12. století z dílny Gilberta z Toulouse.
SURROCA
Vysoko položený venkovský kostel Sant Martí de Surroca je poprvé zmiňován v roce 1090. Na žádost kláštera Sant Joan de les Abadesses byl v roce 1104 znovu vysvěcen biskupem z Vic.
TAVÉRNOLES
Venkovský kostel sv. Štěpána se zvonicí pochází z 11. století. Uvnitř jsem nebyl, ale i vnější fasáda je plná architektonických detailů. Zaujme slepá arkáda pod střešní římsou nebo barokní úpravy z roku 1728.
TERRASSA
Nejvýznamnější vizigótskou památkou v Katalánsku je nepochybně biskupský okrsek někdejšího města Egara existující od poloviny 5. století do saracénské invaze na počátku 8. století. Nejstarší architektura se dodnes dochovala v hmotě třech kostelů. V úplnosti se dochovala centrála San Miguel, jejíž střední část je nesena osmi sloupy s korintskými hlavicemi, a která sloužila jako baptisterium.
Největším z kostelů je San Pedro, z něhož se dochoval mělký trojlist závěru s transeptem a freskovou výmalbou z 11. století. Třetí z kostelů Santa Maria pochází z 12. století a využil část staršího a většího chrámu. V interiéru se dochovaly raně křesťanské mozaiky, kamenný oltář z 10. století nebo římský náhrobek s nápisem Egara.
TERRASSOLA
Přestože dvojice apsid lombardského tvarosloví vybízí k zastavení, je kostel Sant Feliu jediným zástupcem v této galerii, ke kterému se mi nepodařilo ani přiblížit. Nachází se na soukromém pozemku a bohoslužebným účelům slouží nejméně od 11. století.
ULLASTRET
V samém středu okrouhlého městského opevnění stojí románský kostel svatého Petra. Středověké osídlení Ullastretu navazuje na nedaleké iberské sídliště, které je ve své kategorii největší archeologickou lokalitou v Katalánsku a chlubí se zejména časným opevněním, které bylo budováno v 6.-3. století a zpevněno šesti polokruhovými a jednou čtverhrannou věží.
VIC
Největší Katalánské náměstí odpovídá svými rozměry průměrnému středoevropskému městu. S nezvykle velkým hliněným pláckem si přesto Katalánci umí poradit. Je zde několik petangových hřišť a jedno fotbalové. Kopaná se hraje všude, i před katedrálou svatého Petra, která je svědkem staré episkopální tradice, která se ve městě rozvíjí už od 5. století. V roce 711 byla sice přerušena islámskými dobyvateli, nicméně na sklonku 9. století navazuje na svůj předchozí vývoj.
Klasicistní katedrála z let 1781-1803 nahradila původní románskou stavbu vysvěcenou v roce 1038 arcibiskupem z Narbonne. Z ní se zachovala pouze 46 m vysoká zvonice a halová krypta, jejíž sekundárně použité hlavice sloupů pocházejí ještě ze staršího předrománského kostela.
VILABERTRAN
Pro svou úplnost patří kanonica Santa Maria de Vilabertran z 11.-12. století k nejlepším příkladům středověké architektury v Katalánsku. Dochovala se bazilika s trojicí apsid, kvadratura s pozoruhodnými ambity i ohrazení jižní části kláštera, jehož součástí je kromě dalších provozních budov i výstavný palác opata. Pokladem kláštera je pak stříbrný procesní kříž, který je největší svého druhu v Katalánsku.
VILLEFRANCHE-DE-CONFLENT
Zajímavým svědkem každodennosti, ale i obchodu a práva, je románský portál farního kostela, resp. jeho levé ostění, kde spatřujeme tři vertikální linie. Jsou to míry délky, které svědčí o čilém mezinárodním obchodu a především sporech na tržišti. Nejdelší z měr je francouzská (Montpellier), střední je vlámská (Cassel) a nejkratší dánská (Kodaň).
